Jak ses dostal k „pískání“ tohoto turnaje?

„K pískání na Gothii jsem se vlastně dostal poměrně náhodou. Už pár let jsem účast zvažoval, nicméně jsem nakonec nikdy nesebral odvahu si podat přihlášku. To se změnilo až loni na podzim, kdy jsme s kolegou Alešem byli osloveni kamarády, kteří už tam pár let jezdí, zda bychom nechtěli jet s nimi, že budeme spolu na ubytování a kromě pískání strávíme i nějaký ten čas společně. Pak už stačilo jen podat přihlášku a čekat na odpověď, která nakonec byla kladná.“

Co pro tebe osobně znamená účast na Gothia Cupu?

„Znamená to pro mě další velkou dávku zkušeností s pískáním jiných zápasů, než těch českých.  Nějaké zkušenosti s mezinárodními turnaji už mám, například z Prague Games nebo třeba Czech Openu. To jsou pořád ale mezinárodní turnaje pořádané v Česku a Gothia je tímhle pro mě výjimečnější už tím, že se jedná o největší florbalový turnaj na světě.“

Jak bys popsal organizaci celého průběhu z pohledu rozhodčího?

„Organizace turnaje byla skvělá. Den před turnajem jsme absolvovali meeting se všemi rozhodčími na turnaji. Oproti ostatním turnajům u nás bylo velmi fajn nemuset řešit jídlo během dne. Na velkých turnajích v Česku jsme zvyklí na to, že pískáme a máme třeba dvě hodiny volno a v těch si musíme jídlo zajistit sami, například si někam dojet. Na Gothii to bylo tak, že buď vždycky v blízkosti haly, kde jsme pískali byla nějaká turnajová jídelna nebo když nebyla tak nám jídlo z nějaké té jídelny dovezli.“

Setkal ses během turnaje s nějakou mimořádně složitou situací?

„S mimořádně složitou situací jsme se setkali hlavně po skončení turnaje při plánované cestě domů. V Amsterdamu, kde jsme měli přestupovat na jiný let totiž napadlo asi 10 centimetrů sněhu a rušili kvůli tomu stovky letů, včetně těch našich. Znamenalo to, že jsme si pobyt prodloužili a zůstali tam ještě o den déle a museli letět přes Paříž. Abych se ale vrátil zpátky k turnaji, tak hned první den jsme pískali zápas českého týmu proti týmu z Norska v kategorii B16 (dorostenci). Kluci z Česka vyhráli asi 7:0 a s námi se po zápase přišel pobavit trenér Norů. Když viděl naše dresy s logem Českého florbalu, tak se na nás tak zvláštně podíval a prohlásil, že teď už chápe, proč prohráli a že vlastně ani vyhrát nemohli, když jsme z Česka a uraženě odešel. To byla situace ve které jsem vůbec nevěděl, jak se zachovat a vlastně to nevím doteď :)“

Musel ses přizpůsobovat jinému stylu hry nebo výkladu pravidel?

„Vyloženě stylu hry jsem se nijak hodně přizpůsobovat nemusel. Jediné co, tak ve Švédsku je florbal trochu fyzičtější, než u nás a hráčům se to na hřišti normálně toleruje, což se nám však povedlo podchytit velmi rychle. Co se výkladu pravidel týče, tak bych jako nejzásadnější vystihnul nápřahy a došvihy při střelách, kdy v Česku se po nás chce, abychom to hlídali a pískali, zatímco ve Švédsku tohle začínají řešit, až když hráč při tom došvihu někoho trefí. Ale opět se na to zvyká velmi rychle. O to těžší byl pro nás ale návrat zpátky do Česka, kdy jsme hned první víkend po návratu pískali a zvyknout si zpátky na náš florbal bylo trochu těžší a vyslechnul jsem kvůli tomu i pár peprných slovíček.“

Jsou hráči a trenéři v zahraničí jiní v přístupu k rozhodčím než v Česku?

„Rozhodně ano! V Česku mi přijde, že jsme zvyklí na to, že rozhodčí je někdo, na koho se chodí nadávat, během zápasu každou chvíli chodí někdo o něčem spekulovat atd. Ve Švédsku tohle prostě neznají. Co řekne rozhodčí, to je prostě pravda a když si to náhodou nemyslí, tak jen zakroutí hlavou a jdou od toho. Po skončení zápasu si chodí ruce s rozhodčími podávat nejen kapitáni, ale úplně celý tým, od kapitána, přes náhradního brankáře až po maséra. :)“

Co nového sis z Gothia Cupu odnesl do své „rozhodčovské“ kariéry?

„Do své další kariéry si odnáším určitě spoustu cenných zkušeností, které doufám, dokážu zužitkovat i tady v Česku. Jako další jsem si do své kariéry odnesl nové štulpny na pískání, protože ty naše se přestaly vyrábět a byly nahrazeny ponožkami, což se mi moc nelíbí, tak jsme si s kolegou přivezli štulpny tam odsud :D“

Jaké máš další cíle ve své kariéře?

„Krátkodobým cílem je určitě úspěšně dokončit již mou sedmou sezónu s píšťalkou v ruce, dostat se do nominací na play-off mužské divize a objezdit pár letních turnajů. Dlouhodobě bych chtěl mířit co nejvýše to půjde, nicméně dalším stupínkem v mé kariéře je postup na listinu národní ligy, což už je listina spravovaná celostátní komisí rozhodčích.“

Děkujeme za suprový rozhovor a přejeme plno zážitků nejen na hřišti!

by Jiří Vaňous