„Vzpomínky na mé florbalové začátky - pět slov, které ve mě vyvolávají strašně příjemné pocity a krásné vzpomínky. Za nic bych to neměnila, i když nervy to někdy byly pekelný. Píše se květen 2004 a moje věrná kamarádka Lucka Kovářová (t.č. Voltnerová alias Voltys) dává dohromady tým holek, které by chtěly zkusit hrát florbal, hru s děravým míčkem a nějakými hokejkami. Lucka spolu s ambiciózním mladým trenérem Jirkou Typlem, dali dohromady ženský tým FbK JAWS Ústí n/Orlicí, složený z holek převážně z Gymnázia Česká Třebová a ze „zdravky“ z Ústí nad Orlicí. První tréninky probíhaly na zimním stadionu v Ú.n.O., Libchavách a „textilce“. První soustředění v roce 2004, bylo v Kostelci nad Orlicí (o tom by se dala napsat několika stránková humorná povídka). První turnaj jsme odehrály v roce 2005 v Hranicích, šílené dresy (tuším, že nejmenší velikost byla XL), ale skvělý úspěch – první vítězství. Následovaly ligové soutěže (nikdy jsme nehrála za jinou kategorii, než ženy), letní turnaje (Slovak Open, Czech Open, Fat Pipe…), soustředění, team-buildingové akce, poháry a jiné. Každé soustředění bylo o pětifázovém tréninku, o šílené bolesti nohou, chození ze schodů pozadu a pravidelné závěrečné návštěvě Rokytnické diskotéky. V roce 2008 jsem se stala trenérkou našich žákyň a tím se mi odstartovala trenérská kariéra, to byla obrovská škola, která mi dala a dává opravdu hodně a za to, že trénuji jsem strašně ráda. V roce 2010 jsem v klubu začala pomáhat se „sekretařinou“ (už tehdy jsem se domnívala, že toho je hodně) a o dva roky později jsem klub převzala. To bylo něco, co jsem nečekala a brala jsem to jako dočasnou záležitost, vůbec jsem nevěřila, že bych ve svých 22 letech mohla zvládnout něco takového jako vést florbalový klub. Nicméně, vše se během sezóny změnilo, měla jsem vedle sebe schopné a pracovité společníky, trenéry a rodiče. Klub jsme stabilizovali, rozjeli jsme nábory, nastavili nějaké procesy a klub začal vzkvétat. Od roku 2013 jsem začala pronikat i do regionálního a celostátního florbalu, přes členku odborných komisí a hejtmanku florbalového regionu jsem se v roce 2016 dopracovala do celostátního Českého florbalu a stala se členkou výkonného výboru. Jsem ráda, že mohu pomáhat a být prospěšná nejen pro náš klub, ale také pro region a celostátní florbal. Někdy to není lehké, ale co je že?! Florbal mi přinesl (a stále přináší) jednak přátelství, zážitky, touhu být lepší, mít cíle, ale také pocity strašné lítosti, beznaděje a úzkosti, zároveň však dotváří moji osobnost, vyplňuje čas a naplňuje energií a chutí něco dělat. Když k tomu přidám i to, že jsme WE ARE ONE TEAM, tak to je něco, kdy vím, že na to nejsem sama, a jsme v tom společně. Užívejte si čas se sportem, s jakýmkoliv sportem!!!“ 
 
„Strašně ráda bych sem napsala svůj první gól ale já si ho vůbec nepamatuji! Vím, že svůj doposud poslední zápasový gól jsem dala 12.10.2019. Ale nebojte, ještě jich pár dám. Na jeden gól mám však nádhernou vzpomínku. Někdy v 22 hodin večer jsme v tatranské stodole hrály velmi důležitý zápas proti Maďarkám (Fenix Fireball), o postup do osmifinále tuším. Stav byl 2:1 pro soupeřky a bylo asi 9 sekund do konce. Linda Hyksová mě z půlky hřiště vyzvala, šikmou dlouhou a rychlou nahrávkou do běhu, abych v sobě našla zbytky sil a běžela vstříc možnému gólu. Balónek jsem doběhla, Lindě jsem ho vrátila přesně na střed do velkého brankoviště a Linda skórovala. Sice jsem ten gól nedala já, ale udělala jsem pro něj naprosté maximum a o to víc to bylo radostné. Nutno dodat, že jsme tím ty soupeřky tak dostaly, že v prodloužení jsme vyhrály a postoupily dál.“

by Renáta Typlová